Historie a současnost

Z dávné minulosti

I když s trvalým osídlením Potštátska je nutno počítat až od přelomu 13. a 14. století, nelze z toho usoudit, že jde o oblast, do níž nikdy předtím lidská noha nevkročila.
Zásluhou obecního kronikáře a ředitele školy v Potštátě K. Raaba (zemřel v roce 1953 v SRN) jsme informování rovněž o prehistorických nálezech v oblasti Potštátu a Oderských vrchů. Tak 2. 5. 1933, kdy na parcele č. 85/3 v blízkosti spojovací cesty od tzv. Benischova kříže k boškovské silnici byly sázeny brambory, vyoral pluh hlazený kamenný mlat 7. mladší doby kamenné. V mlatu se nalézaly zbytky soudobého dřevěného topůrka. Raab zaznamenal údaje o jeho velikosti a pořídil fotodokumentaci k nálezu. Mlat se dostal do vlastnictví odborného učitele Huga Czeikeho, vlastníkem parcely byl tehdy Fr. Hampel z č. 32. Raab závěrem zprávy poznamenal, že jde již o třetí nález z oblasti Oderských vrchů, protože v roce 1916 došlo k nálezu kamenné sekyry ve Varhošti Ant. Můckem a Fr. Pokojem, roku 1925 pak k nálezu zbytku kamenného mlatu v Nové Vsi n. Odrou J. Mauerem. Podle Raaba oba poslední nálezy byly odevzdány vlastivědnému muzeu ve Velké Střelné.
K dalšímu prehistorickému nálezu došlo dle Raabova záznamu v obecní kronice 25.3. 1934 žáky Karlem Fardou, Otto a Janem Kretschmerovými. Pod vrbovým keřem při potoku v „Oboře" byla jimi nalezena kamenná sekyra z tvrdého pískovce se zbytkem dřevěného topůrka. Raab k tomuto záznamu připojil v kronice nákres a uvedl, že nález byl předán velkostatkáři Desfours-Walderodovi (konkrétně Zikmundovi, jenž zemřel r. 1936). Toíik k nejdávnější minulosti Potštátska a Oderských vrchů. Je ovšem jasné, že Raabovy záznamy bude nutno odborníky z řad prehistoriků ještě ověřit.

PhDr. Ivan Krška

Středověk, vznik a rozvoj řemesel

Kolonizace Potštátu probíhala poměrně pozdě, a to na přelomu 13. a 14. století. Kolonizáton, kteří byli německého, ale i českého původu (dokladem je nesporná českost Spálová) využívali mj. vhodné polohy, neboť tudy vedla cesta do Opavy a dále do Polska. První zmínka o Potštátu se objevuje v listině z období 1318-1322 (tehdy už byl Potštát městem), ve které Záviš z Potštátu prodává své statky olomouckému biskupovi Konrádovi. Záviš z Potštátu náležel k rozvětvenému rodu Půtovců, který podle svého jména Půta pojmenoval Potštát (Potenstat = = Půtovo město). V druhé polovině 14. století přešlo město do držení pánů z Kunštátu a Poděbrad. Jeden z nich Boček (děd českého krále Jiřího z Poděbrad) vydal pro Potštát nejstarší privilegium roku 1388, jímž byl městu darován pivovar. To byl počátek tzv. právovárečného měšťanstva, které pivovar spravovalo. Privilegium je nejstarší listinou státního okresního archívu. Ze znaku Bočka je odvozen i znak města. Další privilegium udělil městu markrabě Prokop a to 30. 11. 1394 tzv. městské právo olomoucké a nařízení pro obyvatele okolních vesnic tj. Rudoltovic, Boškova, Milován, Liptáně (Luboměř p. Strážnou), Spálová, Barnova, Luboměře, Lindavy (Lipna), Kovářova, Zigartic, Kyžlířova a Heřmánek, aby svůj dobytek nebo obilí nejprve prodali v Potštátě, dále aby rychtáři vsí odebírali pivo pouze v Potštáte atd. Město a okolí vzkvétalo, rozvíjela se řemesla.
V roce 1408 nastala změna v držbě panství, které koupil Tas z Prusinovic, později se jejich rod nazýval Podstatskými z Prusinovic. Husitsví nijak výrazně neovlivnilo život této lokality (s převážně německým obyvatelstvem) a stoupenci se našli především ve Spálově a Luboměři mezi českými lidmi. O to silnější však byl vliv luteránství, přijatého českým i německým obyvatelstvem a vrchností. Brzy se potštátská fara stala baštou luteránství.
Rod Podstatských z Prusinovic tento trend podporoval a dále se staral o rozvoj svého panství. Vydávali další privilegia, z nichž mnohá byla psána česky, což dokazuje významné postavem češtiny jako úředního jazyka. Rozvíjela se řemeslná výroba, dochází ke specializaci řemesel, což dokládají řemeslnická jména - Kovář, Pekař, Bednář, Stolař, Švec, Krejčí atd., doloženi jsou řezníci, tkalci, mlynář, soukeníci. Rozvíjí se obchod. Na panství panuje relativní blahobyt, a dokonce život poddaných byl na dobré úrovni (byly zrušeny potažní roboty, povinnost vozit dříví a chodit na hony). Za posledního Českého držitele mj. dochází k výstavbě renesančního zámku (počátek 17. století). Rok 1621 byl první velkou pohromou nejen pro tento region. Za účast v protihabsburském odboji byl rodu Podstatských majetek zkonfiskován a darován nemanželské dceři Rudolfa II., Karolíně a* Austria-Contecroy.